Výskyt a evoluce
Homo heidelbergensis žil na těchto kontinentech: v Africe a v Evropě a také v jižní části Asie. Dvě větve, africká a evropská, byly během dvou fází čtvrtohor (Wolstonian a Ipswichian) izolované. Během fáze Wolstonian se v Evropě vyvinuli z Homo heidelbergensis neandrtálci. Homo sapiens se naopak vyvinul v Africe před 200-100 tisíci lety, tedy asi o 100 000 let později než neandrtálci v Evropě. Informace o těchto dvou větvích přinesly zkameněliny lebek z Atapuerca a Kabwe. Potvrzuje to i zkoumání neandertálské DNA (extrahované z koster), které ukazuje, že poslední společný předek neandertálců a moderních lidí žil již před 700 000 lety a k definitivnímu rozštěpení obou druhů došlo zhruba před 370 000 lety. Homo heidelbergensis se brzy nato musel potýkat s prudkými výkyvy klimatu v Evropě. Tyto změny naznačovaly nástup dob ledových.
Jak již bylo řečeno, postavení druhu Homo heidelbergensis v evoluci člověka je velmi nejednoznačné. Nemáme rovněž žádné informace o vztahu k druhům Homo antecessor či Homo rhodesiensis, který bývá někdy s druhem Homo heidelbergensis sjednocován. Podle většiny badatelů je Homo heidelbergensis pravděpodobnějším předchůdcem dnešního člověka než Homo erectus a spojitost s neandrtálci je rovněž vysoce pravděpodobná.
Uveďme, že neandrtálci se druhu Homo heidelbergensis podobali v tělesné robustnosti, byli ale výrazně nižší, měli mírně vystouplé tváře a zapadlou bradu a největší mozkovnu ze všech zástupců rodu Homo. Homo sapiens měl na rozdíl od neandrtálců daleko menší nadočnicové oblouky, byl vyšší, méně robustní a měl vystupující bradový výběžek.
Podle některých scénářů se Homo sapiens vyvinul z druhu Homo heidelbergensis s mezidruhy Homo rhodesiensis (zmíněn výše) a Homo sapiens idaltu.
