Kultura a sociální cítění
Homo heidelbergensis byl podle nálezů ve Španělsku zřejmě prvním příslušníkem rodu Homo, který pohřbíval své zemřelé a dokonce jim do hrobů dával pohřební dary. Podle některých badatelů již používal jednoduchou řeč, jiní badatelé tuto schopnost kladou až k jeho následovníkům-neandrtálcům. Homo heidelbergensis se již staral o handicapované členy společnosti. V již zmíněném Španělském nalezišti Atapuerca byly nalezeny ostatky muže, který dostal přezdívku Elvis. Nález je starý přes 500 000 let, muž měřil asi 170 cm a vážil alespoň 90 kg. Zemřel ve věku asi 45 let, což jej činí nejstarším nám známým pravěkým člověkem. Zajímavé je, že byl zřejmě po dlouhou dobu postižený. Měl deformovanou bederní páteř, která směřovala dopředu. Jedinec proto nemohl stát vzpřímeně, ale musel se opírat o hůl. Měl rovněž vychýlená žebra, která se třela o sebe, což mu zřejmě způsobovalo silné bolesti. Jeho pohyb a další aktivity tak byly velmi omezené, a přesto se dožil vysokého věku. To lze přičíst jen péči skupiny a jejímu sociálnímu cítění.
Zatím se nepodařilo najít žádné vyspělejší nástroje než nástroje kamenné a nebyla objevena ani žádná umělecká díla. Jediný nález, který částečně napovídá tomu, že Homo heidelbergensis umělecká díla tvořil, byl vykopán v Terra Amata na jihu Francie. Byl zde nalezen minerál pro výrobu barviva červený okr, používaného k malbě.
Jak již bylo řečeno, Homo heidelbergensis používal kamenné nástroje, ale vyskytovaly se u něj samozřejmě také nástroje dřevěné. Právě dřevěných nástrojů, konkrétně vrhacích oštěpů, bylo nalezeno velké množství na severu Německa, v Schöningenu. Problém je v nejistotě, zda je nevytvořil Homo erectus. Tento nález byl pro badatele poměrně překvapivý, protože vrhací oštěpy a další zbraně používal především Homo sapiens. To ovšem neukazuje na jejich nižší vyspělost, neboť používali jiné technologie lovu.